5. 1. 2018: Den, na který se tým Big Shock Racing už dlouho těší, se přiblížil. Zítra odstartuje další ročník legendární Rallye Dakar, nejnáročnějšího motoristického závodu na světě.
Nezdá se však, že by nervozita v týmu Big Shock Racing výrazně stoupala. Naopak, zavládl neobvyklý klid. Martin Macík, pilot žluté liazky, se ráno probudil a zjistil, že nemůže mluvit. Ale za asistence navigátora Františka Tomáška, který se ujal role tlumočníka a ošetřovatele, posádka žlutého kamionu s číslem 510 zvládla, jako jedna z posledních, projít přejímkami. Plné ruce práce se svým motocyklem Husqvarna měl i Jan Brabec, který si po peruánském soustředění vysloužil přezdívku „chytrý Honza“.
Mechanikům už dakarský maraton začal
Poslední část týmu Big Shock Racing, ve které nechyběl ani Michal Mrkva, třetí člen posádky kamionu, dorazila do Peru s velkým zpožděním, po 30 hodinách strávených v letadlech. Ihned po příjezdu se mechanici pustili do přípravy závodních strojů, takže do postele se nedostali ani po dalších 24 hodinách. Naštěstí dlouhá plavba přes oceán ani manipulace pořadatelů nezanechaly na technice výraznější šrámy, nepočítáme-li plíseň, která pokryla interiér novinářského auta a třeba uraženou kliku u dveří kamionu. Úkol dne zněl přivést stroje před čtvrtečními technickými přejímkami do perfektní kondice, a to se také podařilo.
Při přejímkách přišel Big Shock Racing na řadu mezi posledními, v 8 hodin večer, a celý proces trval až do noci, v jeho závěru už se komisaři začali pomalu vytrácet domů a nasbírat všechna potřebná razítka nebylo jednoduché. Po skončení přejímek ještě zbývalo převézt závodní stroje do Pantagonita, kde budou až do startu čekat na uzavřeném parkovišti. A snadné nebylo ani probojovat se mezi fanoušky zpět do bivaku.
Jan Brabec za vydatné asistence táty Libora Brabce a mechanika Lavora absolvoval celý proces přejímek poprvé. A jaké jsou jeho dojmy? „Přejímky byly perfektní, na jiných závodech jsem nikdy nezažil tak příjemné lidi. Atmosféra s týmem stála za to, i když jsme přišli na řadu dost pozdě. Jediná nemilá věc, která nás potkala, byla shozená motorka. Během administrativních přejímek si na ni někdo pokoušel sednout, takže spadla. My u toho bohužel nebyli, přišli jsme až když ji holandský kolega zvedal a popsal nám, co se stalo. Poděkovali jsme a vše raději znovu prošli, aby nenastal problém,“ popisuje Jan Brabec.
Macík nemluví. Ubyde hádek, pochvalují si spolujezdci...
Pilot Martin Macík ve čtvrtek ráno zjistil, že nemůže mluvit. S menší virózou zápolil už minulý týden, během peruánského soustředění, teď bacil sedl na hlasivky. „Řídit naštěstí můžu i bez řečí. Když by přestal mluvit navigátor, bylo by to horší. Snad to ode mě nechytí,“ říká Macík, který je jednoznačně nejupovídanějším členem posádky a zejména při dlouhých přejezdech vyžaduje od spolujezdců zapojení do konverzace. „Budeme rádi, když se Marťas co nejdřív dá do kupy. Ale jestli se mu hlas nevrátí, bude v kabině aspoň větší klid a ubyde zbytečných dohadů,“ směje se navigátor František Tomášek.
